hora
[hora]
(2. j. hory)
podstatné jméno rodu ženského
1.
nápadná přírodní vyvýšenina zemského povrchu vystupující vrcholovitě nad okolní krajinu, vysoký vrch:
Na úbočí hory se zastavili a shlíželi dolů do mraků.
Cesta vedla až na vrchol hory.
Vydali jsme se na nejvyšší horu republiky – Sněžku.
Zvláště působivý je odtud pohled na mohutný masiv hory Křemelné.
Turistické trasy vedou až na vrcholky hor.
□ Černá hora
hora v Česku (Královéhradecký kraj)
Hor a vrchů s názvem Černá hora je v Česku více, mj. na Šumavě nebo v Jizerských horách.
□ Lysá hora
1. hora v Česku (Moravskoslezský kraj)
2. hora v Česku (Liberecký kraj)
□ stolová hora □ tabulová hora
geografie hora mající ploché temeno o větší ploše
□ Zelená hora
vrch v Česku s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého, památkou UNESCO (Kraj Vysočina)
2. pomnožné hory
oblast vysokých vrchů obklopených nížinou, pásmo vyvýšené členité krajiny, pohoří:
jet na hory
Zimní víkend na horách si užijí sjezdaři i běžkaři.
V rovině pod horami se rozkládá město.
V nejvyšších českých horách platí třetí stupeň lavinového nebezpečí.
Na hřebenech hor mohou nárazy větru dosáhnout rychlosti orkánu.
□ Jizerské hory
pohoří na pomezí Česka a Polska
□ Kavčí hory
1. pahorek v Praze na pravém břehu Vltavy, známý jako sídlo České televize
2. kolokviální vyšší
□ Krušné hory
pohoří na pomezí Česka a Německa
□ Lužické hory
pohoří na pomezí Česka a Německa
□ Novohradské hory
pohoří na pomezí Česka a Rakouska
□ Orlické hory
pohoří na pomezí Česka a Polska
3. expresivní
velké množství něčeho, hromada, kupa:
Ve stáncích se vršily hory cukroví a hromady hraček.
Mezi horou dokladů ležely tužky, brýle a účetní kniha.
Znám jeho schopnost překonávat jakoukoliv horu všední práce.
□ Bílá hora
1. vrch, návrší v Česku
2. Bílá Hora městská část v Praze a v Plzni
3. historie bitva na Bílé hoře v Praze (8. 11. 1620), v níž bojovala česká stavovská armáda proti katolickým armádám • historické události spojené s touto bitvou
Vrchů a návrší s názvem Bílá hora je v Česku více, mj. v Praze, v Českém středohoří nebo v Podbeskydské pahorkatině.
□ Chrámová hora
posvátné místo judaismu, islámu a křesťanství v Jeruzalémě
◊ být (už) (dávno) za horami ◊ kolokviální
být (už) hodně daleko, být (už) pryč
◊ [dělal / dělá něco] až se hory zelenaly / zelenají
dělal, dělá něco s chutí, bez ostychu, hodně
◊ hora masa expresivní
obézní, tělnatý nebo svalnatý a velký člověk nebo živočich
◊ hora svalů expresivní
velmi svalnatý a zprav. velký člověk nebo živočich
◊ chlap jak(o) hora expresivní
vysoký, urostlý muž, chlapec
◊ i / ani kdyby (mi) slibovali hory doly
za žádných okolností
◊ když nejde hora k Mohamedovi, musí (jít) Mohamed k hoře
když neprojeví zájem jeden, musí začít druhý
Podle Mohameda (571–632), zakladatele islámu a největšího muslimského proroka.
◊ láska / víra hory přenáší
láska, víra, naděje ap. vede člověka k velkým výkonům i při překonávání zdánlivě nepřekonatelných překážek, okolností ap.
◊ neštěstí nechodí po horách, ale po lidech
každého někdy v životě potká nějaké neštěstí, neblahá událost
◊ přes hory a doly
velmi daleko a dlouho
◊ slibovat / naslibovat (někomu) hory doly
slibovat, naslibovat (někomu) všechno možné (a pak to nedodržet)
◊ za devatero / devaterými horami a devatero / devaterými řekami
daleko odtud, na vzdáleném místě, kam není snadné dojít, podívat se tam • na neurčitém, pohádkovém, fantazijním místě
► hůrka
[huːrka]
(2. j. hůrky, 2. mn. hůrek)
podstatné jméno rodu ženského
Míjeli jsme kopečky a hůrky a všude kolem se popásali nádherní koně.
O lesy je třeba pečovat, aby ti, kdo přijdou po nás, nenašli jen holé hory a hůrky prosté stromů a bez života.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hora]
(2. j. hory)
podstatné jméno rodu ženského
1.
nápadná přírodní vyvýšenina zemského povrchu vystupující vrcholovitě nad okolní krajinu, vysoký vrch:
Na úbočí hory se zastavili a shlíželi dolů do mraků.
Cesta vedla až na vrchol hory.
Vydali jsme se na nejvyšší horu republiky – Sněžku.
Zvláště působivý je odtud pohled na mohutný masiv hory Křemelné.
Turistické trasy vedou až na vrcholky hor.
□ Černá hora
hora v Česku (Královéhradecký kraj)
Hor a vrchů s názvem Černá hora je v Česku více, mj. na Šumavě nebo v Jizerských horách.
□ Lysá hora
1. hora v Česku (Moravskoslezský kraj)
2. hora v Česku (Liberecký kraj)
□ stolová hora □ tabulová hora
geografie hora mající ploché temeno o větší ploše
□ Zelená hora
vrch v Česku s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého, památkou UNESCO (Kraj Vysočina)
2. pomnožné hory
oblast vysokých vrchů obklopených nížinou, pásmo vyvýšené členité krajiny, pohoří:
jet na hory
Zimní víkend na horách si užijí sjezdaři i běžkaři.
V rovině pod horami se rozkládá město.
V nejvyšších českých horách platí třetí stupeň lavinového nebezpečí.
Na hřebenech hor mohou nárazy větru dosáhnout rychlosti orkánu.
□ Jizerské hory
pohoří na pomezí Česka a Polska
□ Kavčí hory
1. pahorek v Praze na pravém břehu Vltavy, známý jako sídlo České televize
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Česká televizeJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
□ Krušné hory
pohoří na pomezí Česka a Německa
□ Lužické hory
pohoří na pomezí Česka a Německa
□ Novohradské hory
pohoří na pomezí Česka a Rakouska
□ Orlické hory
pohoří na pomezí Česka a Polska
3. expresivní
velké množství něčeho, hromada, kupa:
Ve stáncích se vršily hory cukroví a hromady hraček.
Mezi horou dokladů ležely tužky, brýle a účetní kniha.
Znám jeho schopnost překonávat jakoukoliv horu všední práce.
□ Bílá hora
1. vrch, návrší v Česku
2. Bílá Hora městská část v Praze a v Plzni
3. historie bitva na Bílé hoře v Praze (8. 11. 1620), v níž bojovala česká stavovská armáda proti katolickým armádám • historické události spojené s touto bitvou
Vrchů a návrší s názvem Bílá hora je v Česku více, mj. v Praze, v Českém středohoří nebo v Podbeskydské pahorkatině.
□ Chrámová hora
posvátné místo judaismu, islámu a křesťanství v Jeruzalémě
◊ být (už) (dávno) za horami ◊ kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být (už) (dávno) za horama Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být (už) hodně daleko, být (už) pryč
◊ [dělal / dělá něco] až se hory zelenaly / zelenají
dělal, dělá něco s chutí, bez ostychu, hodně
◊ hora masa expresivní
obézní, tělnatý nebo svalnatý a velký člověk nebo živočich
◊ hora svalů expresivní
velmi svalnatý a zprav. velký člověk nebo živočich
◊ chlap jak(o) hora expresivní
vysoký, urostlý muž, chlapec
◊ i / ani kdyby (mi) slibovali hory doly
za žádných okolností
◊ když nejde hora k Mohamedovi, musí (jít) Mohamed k hoře
když neprojeví zájem jeden, musí začít druhý
Podle Mohameda (571–632), zakladatele islámu a největšího muslimského proroka.
◊ láska / víra hory přenáší
láska, víra, naděje ap. vede člověka k velkým výkonům i při překonávání zdánlivě nepřekonatelných překážek, okolností ap.
◊ neštěstí nechodí po horách, ale po lidech
každého někdy v životě potká nějaké neštěstí, neblahá událost
◊ přes hory a doly
velmi daleko a dlouho
◊ slibovat / naslibovat (někomu) hory doly
slibovat, naslibovat (někomu) všechno možné (a pak to nedodržet)
◊ za devatero / devaterými horami a devatero / devaterými řekami
daleko odtud, na vzdáleném místě, kam není snadné dojít, podívat se tam • na neurčitém, pohádkovém, fantazijním místě
► hůrka
[huːrka]
(2. j. hůrky, 2. mn. hůrek)
podstatné jméno rodu ženského
Míjeli jsme kopečky a hůrky a všude kolem se popásali nádherní koně.
O lesy je třeba pečovat, aby ti, kdo přijdou po nás, nenašli jen holé hory a hůrky prosté stromů a bez života.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)